Hledá se někdo, kdo mě bude bezmezně milovat, pravidelně mě krmit a jinak mě vůbec neotravovat. Kdo se hlásí?

Naše česká plavková kultura

13. července 2017 v 23:30 | O. |  Názory
Milý čtenáři,
lidé si nosí všechno možné, od naprosto otřesných bílých tenisek, které kdosi moudrý někdy prohlásil za módu, přes topy se spadlými rameny, pod které se jim z nějakého podivného důvodu připletla podprsenka až po džíny s dírou na kolenenech.

Jediné, co mě zvládne zvednout ze židle jsou burkiny. Co si to ti muslimáci myslí, nakazovat ženám to, co by měly nosit? Ty ženské na tom bazéně by měly nosit normální plavky!

Myslím si, že lidi co něco podobného tvrdí jsou omezený kreténi a ano, pevně si uvědomuji svůj vulgarismus a stojím si za ním.

Jistě se v řadách komentujících teď objeví minimálně pět vlastenců, kteří hned začnou okolo sebe máchat tradicemi, naší kuturou, náboženstvím a naším kulturním dědictvím, kterých si nevážím, nazvou mě sluníčkem a nahází všechny muslimy do jednoho pytle, ve kterém bude vládnout šária a ženy budou utlačované.
Tak ať, tyhle argumenty jsou pro mě znakem hlouposti a pokud bych se měla pozastavit nad každou hloupostí, tak za chvíli nedělám nic jiného.

Žádného svého krajana jsem neviděla zabývat se českými tradicemi... Dokud se nezačalo mluvit o uprchlické krizi, to jsou všichni najednou žhaví vlastenci.
Nebo tihle vlastenci mluví o tradici říkání ne všemu, co neznáme, kultuře rozvalování se s lahváčem u televize, nebo na koupališti a kulturním dědictvím kapely Ortel? Když už jsme u toho, ony by ty burkiny některým našim "vlastencům" slušely, nemyslíš milý čtenáři?

Svět se globalizuje, nemůžeme naši tuzemskou zemičku obklopit skleněnou kopulí, nemůžeme zabránit lidem jiné barvy pleti a jiného vyznání, aby se sem stěhovali. Pokud budou zneužívat našeho sociálního systému, myslím, že pár tmavých parazitů se v tom moři bílé špíny ztratí.
Pokud někdo chce pracovat, tak si práci najde.

Čtenáři, něše země pod poklopem není, ale někteří lidé pod skleněnou kopulí pravděpodobně žijí. Ale co se nestane... Najedou vidí cizí lidi, s jinou kulturou a jiným oblečením. Neznají to a tak se toho začnou bát. A pak se najednou od toho milého rodilého Čecha, že jim ty svoje divný věci budou vnucovat taky, protože ty lidi dýchaí jenom pro to, aby všechny ostatní ovlivňovali!
Takže se stanou dvě věci, nedají svému potomku peníze na kebab a koupí si prasátko, aby ty ošklivý cizáky vyhnali ze své země.

Každý skvělý Čech spěchá k nejbližšímu soukromému médiu a zjistí, že tihle lidé si říkají muslimové, že vyznávaj nějaký divný čachry machry, mají zálibu v kulturních akcích, které díky nim jsou pokaždé doslova bombastické, usekávaj hlavy, znásilňujou děti a asi i ovce a všechno co se dá a kamenujou ženy a vůbec je šíleně utlačujou, konkrétně, jak je nutí nosit stany.

A tohle slušnému Čechovi stačí, už se nijak jinak nebude těma lidma obtěžovat a nic dál od nich nebude zjišťovat.
Je mu naprosto ukradené, že výše zmíněné dělají pouze ti, co si korán, jejich náboženskou knihu, vykládají příliš radikálně a že existují muslimové, kteří své náboženstí praktikují stejně, jako někteří jeho známí praktikují křesťanství (tedy může to dělat i on sám, jednou za čas do kostela, křížek na stěně a vymalováno).
Je mu ukradené, že to jsou lidé jako on, pouze z jiné kultury, která klade větší důraz na rodinu a na náboženství. Vidí jen a pouze ty špatné případy.

A tak slušný čech vezme rodinu na koupaliště, projdou kolem sprch bez povšimnutí a děcka spěchají ulevit si do bazénu, protože nač by používaly záchody... A pak najednou to slušný Čech uvidí. Ženskou, která se koupe v tom svém hábitu. A jelikož další z českých tradicí je strkat rypák do cizích záležitostí, tak ji vyfotí a vyvěsí na internet. A vznikne něco, z čeho se celý český internetový rybníček může po...

Tleskám.

Takže za prvé, nebyl to hábit, ale burkiny. Burkiny jsou ušité, no podržte se, z té samé látky, jako plavky. Pokud mi, milý čtenáři, nevěříš mou teorii o tom, že nenávist pochází z nevědomosti, jistá dáma na facebook diskuzi si stěžovala, že to není hygienické, že se neosprchovaly, protože si ty hábity na veřejnosti přeci jen nesundají. Muslimská víra žádá po ženě, aby se zahalila jen v přítomnosti cizích mužů, kteří, jak podle mých posledních informací je známo, v dámských sprchách nepobývají.
Za druhé, nemusí nutně jít o utlačování svobody. Protože podržme se, většina muslimek, v západních zemích (toufám si říct, že i na dálném východu -okud nepočítáme území kontrolované IS a státy, kde je pevně daný dress code-)vyrostla ve víře a zahaluje se zcela dobrovolně, protože to pokládají za správné.
Za třetí, milý čtenáři možná tě napadá, že v jejich zemi jsou bikiny mimo turistická střediska zakázané, tak proč by ony měli tahat svoje plavky tady nahoru k nám? Protože jsme svobodná země, kde si každý může dělat, nosit a vyznávat co chce, pokud tím nějak nepoškozuje ostatní.
Žena v burkinách nikoho neomezuje, "vlastenci" nadávající na ni, omezují její osobní svobodu tím, že jí chtějí burkiny zakázat, či ji v krajním případě vyhodit ze země.
Muslimka je tedy větší vlastenka, než hrdí Češi, protože jsou to oni, kdo plive na základy naší demokratické země, tím, že někomu říkají, co má dělat.

Základ tolerance je se naučit respektovat právo na existenci ostatních, nemusíte je mít rádi, já nemám ráda skupinu lidí, které jsem právě popsala a také pana Okamuru a nechci je kamenováním kebaby, či k nim domů posílat bezdomovce, aby zde pili svůj krabicový elixír a neustále jim připomínat, že mohou kdykoliv svobodně využít práva, které jim demokracie dává, tedy odejít prudit někam jinam.
Což by na jednu stranu vyřešilo dost problémů, protože tahle skupina na rozdíl od českých muslimů vážně prudí, ale na tu druhou bych byla stejná jako oni a na tu úroveň vážně klesat nechci.

Ptám se tě milý čtenáři, vážně není možné tolerovat právo na existenci ostatních lidí, kteří si přejí zachovat své tradice a kulturu a nijak nenarušují pití lahváčů, poslouchání nekvalitního pivního rocku a koukání se na Ulici, či Ordinaci (tedy něčeho čemu se říká kultura česká) řádných Čechů?
 

13 reasons why - aneb jak sníst tří set gramovou Milku v jednom dni

14. května 2017 v 13:10 | O. |  Recenze
Milý čtenáři,
tenhle seriál, tenhle seriál z tebe vymáčkne všechnu radost ze života, ztratíš kvůli němu víru v lidstvo a probudí v tobě temější stránku. A proto se na něj musíš odívat.
Seznam se s Hannah. Má hnědé kudrnaté vlasy, studuje střední školu a je to průměrná studentka.

Obyčejná holka, že?

Hannah je mrtvá. Zabila se.
A nechala vzkaz. Na třinácti kazetách. Na každou řekla příběh jednoho člověka, člověka, který jí pomohl udělat krok k jejímu činu. Každý z těch třinácti lidí si je měl poslechnout a pak je předat dalšímu.
Teď je na řadě Clay.
Lidé ně těch nahrávkách nejsou vyloženě zlí, zahledění do sebe, nadutí, egocentričtí, pubertální, to ano ale ne zlí, jednají ale hloupě, bezohledně, což k dospívání zřejmě patří. A pak toho litují. Protože někdo, ke komu se zachovali hloupě tu už není.

Tenhle seriál je něco naprosto jiného, než jsem zvyklá. Posílá zprávu.
Ukazuje, jak stačí jenom malé přeslápnutí, které vede k něčemu většímu. A je smutné, že většina lidí, si ani neuvědomuje krutost svého chování, dokud už není příliš pozdě, pak může pouze litovat.
Navíc, odehrává se až v budoucnosti... V květku roku 2017 Hannah ještě žila.
Můžeme ji zachránit?

Seriál popisuje jak příběh Hannah, ta i těch třinácti dalších.

Co si z něj odneseš?
Není to pozitivní, nechá v tobě díru a pochybnosti. Nepotřebuje někdo ve tvém okolí pomoct?

Tenhle seriál překročil hranici normálnosti, je to něco naprosto jiného... A je to skvělé.

Já mám lidi nechat na pokoji? Já?

13. května 2017 v 10:06 | O.
Milý čtenáři,
přečetla jsem si reakce lidí na můj článek o veganství a víš co? Některým jsem asi ublížila svými názory(o mém koníčku štvát lidi ti povím někdy jindy), jiní mi do hlavy nasadili vcelku zajímavé myšlenky. Pokud jsi čekal nějaký ofenzivní, či naopak defenzivní článek, kde na komentáře budu nadávat a budu tu brečet, že jsou na mě lidi oškliví, tak prosím, čekej dál a jinde.

Abych komentáře, které mě donutily napsat tento článek rozebrala podobněji komentář číslo 8. a všechny, které mi svým zněním říkají, abych nechala ostatní lidi být, či že mi může být ukradené, co kdo jí a že nemám právo o tomto tématu vůbec něco psát (jde pouze o shrnutí a zmíňené komentáře takto formulovány nebyly)
- Nepochopili jsme se, nadávám ve článku na veganství? Až si svolám demonstraci, kde budou transparenty, kde budou transparenty: "Sněz krávu, zachráníš mrkev!" a demonstrace bude zaměřená proti veganům, nebo bych pobíhala po ulici a všem vnucovala hamburgery, tak se tu můžeme bavit o tom, že lidem "jebu do jejich věcí" - jak bych se vyjádřila mluveným slovem.

Jak jsem již zmínila v komentářích, je mi ukradené jak se ostatí stravují, vážně, pokud si někdo jí kameny s přesvědčením, že zachraňuje nebohou zeleninu, tak ať...

Vlastně si myslím, že nejíst živočišné produkty je dobré(jenže jsem prokletej sobec a žeru je, skončím ve veganském pekle, kde mě přerostlá živá mrkev v červeném pyžamu a s rohama bude do konce světa bude krmit brokolicí). Mimochodem, vážně bych asi mohle přestat s tím sarkasmem, co myslíš? Někteří by mé výroky mohli brát ofenzivně. Bohužel, jsem celkem rýpavý člověk, Cynická svině mě celkem ovlivňuje... Ach... Měla bych to s ním při našem příštím setkání probrat.
Pokud si říkáš, proč označuju svého známého, nebo něco více, přeci jsem neříkala jaký vztah mezi sebou máme, označuju Cynickou sviní, on se tak označuje sám - viz youtube
Jak v tomto komentáři (číslo 37, kdyby se odkaz rozhodl nefungovat) popisuje Viky. Veganství má smysl, nebo alespoň to co popisuje ona, má smysl, přesně v tomhle popisu ten smysl vidím.

V onom článku se pouze zamýšlím nad tím, jestli někteří lidé vegany ze správných důvodů. Jestli se zastáváš i ty toho názoru, že tohle je pořád zasahování do cizích věcí, tak bohužel. Nemyslím si, že jsem v tom článku nějak lidi přetahovala, aby jedli, či nejedli maso. Pokud by kdokoliv označil jakoukoliv diskuzi, či jakékoliv zamyšlení na nějaké kontroverzní téma označil jako zasahování do cizích věcí, tak bychom se mohli bavit jenom o tématech, jako je krásné slunečné počasí (ale to raději taky ne, přece jenom, někdo má třeba rád déšť a ne sluníčko, aby si tu diskuzi nepřebral tak, že mu říkáme, aby měl rád sluníčko)



Pokud jsi to vzal špatně, tak co nadělám? Přeci jen, jsou jenom někdo, kdo píše blbosti na umírající platformu, co ti můžu udělat jiného, než tě naštvat?
 


Stojím před tebou nahá

9. května 2017 v 21:16 | O. |  Názory
Milý čtenáři,
předešlý článek měl velikou odezvu, tedy, na začínající blog je těch dvacet komentářů k tomuto momentu (z nihž jsou dva mé) a článek na "úvodce" blogu hezké. V minulosti, když se moje články na ono místo dostaly, tak jsem vždy byla zasypána proudem kritiky. Momentální situace není odlišná.
Nebudu brečet a tvrdit, jaká jsem skvělá osoba, že na mě lidé neměli být zlí. O vytváření si úsudku o kvalitě mé osoby ve tvých očích ti nechám volnou ruku.
Pokud bychom se poznali za normálních okolností, a postupovali tak, jak normální lidé při seznamování postupují, časem by jsi k mé osobě choval jistou schovívavost, takže kdybych vypustila z úst svůj názor, který se s tvým názorem neshoduje, tvá reakce by byla jiná, než teď. Tak tedy alespoň lidé fungují, co jsem si všmla.

Teď tu ale před tebou stojím nahá. A nemyslím tu zábavnou nahotu.
Chrlím sem formou písmenek své názory, takové jaké jsou, nepřikrášluji je jako bych to nevědomky dělala v normální konverzaci. Psaní blogu je pro mě unikátní formou komunikace.
Jenže ty jsi oblečený to anonymity čtenáře a moje nahota se ti líbit nemusí.
Nevadí.
Nemohu se zalíbit všem, že?

Jak být vegan? Aneb o pozérství a podobných zvěrstvech

6. května 2017 v 19:44 | O. |  Názory
Neboj se Čtenáři,
nejsem pokrytec, nebudu tě tu poučovat o tom, co máš a co nemáš jíst, sama nedám na smaženou slaninu dopustit. Chtěla jsem se tady rozepsat o jisté skupině lidí, která je terčem internetových vtipů a dost lidí ji nemá ráda.
Pokud se totiž řekne "vegan" samozřejmě se hodně lidem vybaví hipík, nebo hipster, který se místo "Ahoj, já jsem Franta" představuje formulkou "Ahoj, já jsem vegan"

Schválně, kolik je mezi vegany pozérů?
Kdyby celý svět měl mluvit pravdu, tak nejenže by hodně lidí přišlo o kamarády, ale jakmile by sis zašel na nějaký veganský sraz a hlasitě se otázal "Tak kolik lidí dělá tu veganskou věc jenom kvůli tomu, že věří, že jsou tak lepší než ostatní a dávají jim to rádi najevo?" tak věřím, že by se zvedl celý les rukou.

Lidi jsou vážně zvláštní, nemyslíš? Nosí, poslouchají, říkají a teď i dokonce jedí to, o čem si myslí, že zapadnou. Máme to v genech, tu touhu zapadnout, je sice těžké jít proti davu, ale ne nemožné. Pokud se tvé vnitřní přesvědčení shoduje s přesvědčením členů tvé skupiny, není, tak na tom není nic špatného, když zapadneš. Nemysli si, že tě tu navádím k tomu, aby jsi stál v koutě a tvářil se jako ten nejdrsnější samotář (to je moje práce, do zelí mi nelez). Mimochodem, černé na bílém, nebo v jakýchkoli barvách, ve kterých tento blog v budoucnu bude se nedá dobře rozpoznat sarkasmus, ale snad to zvládneš, přeci jen, jsi moje unikátní sněhová vločka, ne? A já sprostě kopíruju tuhle frázičku, snad mi to odpustíš.

Pokud ale stejně jako já miluješ slaninu, nebo třeba smažená vajíčka, osud zvířat ti je putna a dobrovolně je nejíš, nebo jíš, ale tvrdíš o sobě něco jiného, pokud nesnášíš screaming a nosíš tričko s motivy Slipknotu, aby si se zapojil do skupiny... Něco bych ti pověděla, ale jsi můj čtenář, tak bych na tebe neměla být zlá, pokud chci, aby si se sem ještě někdy vrátil.
Prosím, jenom se nad sebou zamysli, proč si nestojíš za tím, co doopravdy máš rád?
Možná nebudeš v očích ostatních skvělý, ale já osobně obdivuju lidi, kteří si stojí za svým. Když klesneš ve svých očích, tak je to špatný.

Vyzývám tě tedy, nestyď se za to, co rád jíš, posloucháš, říkáš, myslíš si, či jinak děláš, protože jseš to ty a za sebe by si se stydět neměl.

A kolik je mezi vegany pokrytců?
Být veganem je velice, ale velice ušlechtilé, to si jak myslím, tak to taky říkám, protože se mi dvakrát nechce naštvat tuto skupinu lidí, nebo alespoň tu radikální část, protože být ve křížku s naštvanými radikály, to je jako kolem roku dva tisíce dvanáct říct, že nemáš rád Justina Biebra. Velice únavné a otravné.
Ušlechtilý vegan je pro mě ten, který se dobrovolně vzdá živočišných produktů i když mu chutnají z důvodu, že má rád zvířata. Myslím, že pak jsou ještě dva druhy veganů, které mi nevadí, abychom si správně rozuměla, vadí mi ti, kteří se představují frází "Ahoj já jsem vegan.", jsou to lidé, kteří živočišné produkty nejí z důvodu zdravotního omezení, nebo chuti. Sama nejím některé druhy masa, protože mi zkrátka nechutnají.
U ušlechtilých veganů pak předpokládám, že nebudou nosit kožené věci, kožešiny, nebo řasy od jisté slepice... (proti kožešinářskému průmyslu mám veliké výhrady a proti té slepici taky, protože mazání komentářů a zapírání oné kožešiny, tak snad omluvíš tento explicitní výraz), jinak by to přeci pokrytci byli, ne?

A co já?
Já mám ráda zvířata, vážně mám, ale jsem sobec. Omlouvám se ti, pokud si na mě v komentářích chceš zchlatit žáhu, do toho. Všechno co o mně řekneš buď už vím, nebo vím, že to není pravda.

Špenátovo-banánové smoothie

6. května 2017 v 18:43 | O.
Pokud se teď sám sebe ptáš, "Co tímhle blogem ta holka sakra myslí?" tak ti odpovím, vím, že článek s receptem se sem dvakrát nehodí, ale hele, je to můj blog a stále jsem to já, kdo píše článek, pokud ti tenhle článek vadí, můžeš jej klidně přeskočit, a přečíst si třeba článek následující. Který je shodou náhod o veganství.
Pokud tě to zajímá, tak jsem ráda, že nás zajímají stejné věci.

On to ani recept není, spíše tip, všechno co o tomhle smoothie potřebuješ vědět je obsaženo v názvu.


Stačí hrst baby špenátu, dva banány, maličko vody a pak to hodit do mixéru. Když nevlastníš mixér na smoothie, tak to v žádném případě nevadí, já taky ne. Stačí normální tyčový mixér.
Nechutná to tak špatně, jak to zní, vlastně je to hrozně dobré.

Pan Plíhal

4. května 2017 v 15:03 | O. |  Hudba - někdy i ta mého srdce
Ke svému hrůznému zjištění jsem zjistila, že jsem se probudila o dvacet minut dříve, než bylo nezbytně nutné, takže jsem si řekla, že tu pro tebe napíšu doporučení. Budu psát články tímhle způsobem, článek předtím jsem adresovala čtenářům, ale nějak se mi to nelíbí, protože ty jsi moje speciální sněhová vločka... Asi bych měla přestat být tak moc sarkastická, co?
Každopádně, kdybych ti nepsala, tak bych si snídani snědla za trochu jiných okolností, než za psaní Tobě.
Ne že bych ti psala nerada.
Pan Plíhal je český písničkář. A taky jeden z mých oblíbených lidí. Nepotkala jsem jej, ale mám o něm vělice dobré mínění, protože člověk, který tvoří něco tak krásného, jako jsou jeho písničky nemůže být špatným člověkem.
Když se teď oteplilo a je poměrně sucho, tak jsem ráda, že zase můžu chodit do školy pěšky. Mám to do školy asi dvacet minut, cestou, na kterou bych za deště poslala pouze nepřítele, kdybych nějakého měla. Je mi sice několik lidí protivných, ale za nepřátele je nepovažuju. Za deště se totiž na oné cestě tvoří v celku hluboké kaluže, tak hluboké, že pokud jimi nějaký zlomyslný řidič projede ve chvíli, co kolem nich jdu, tak se mu podaří mě celou zmáčet a tím mi otráví den.
Těch dvacet minut si zpříjemňuji právě společností pana Plíhala ve sluchátkách, tedy když není zima a je sucho.

Mám dost volného času, ale tuhle chviličku pro sebe (Ano, patří to do tématu týdne... Tak nějak) mám hodně ráda.

Tenhle písničkář zvládne i z obyčejného mlhavého rána vykouzlit něco krásného, něžného a milého.
Přišla jsem na něj díky člověku, který se mi líbil. Což bylo trochu nebezpečné pro mou lásku k Plíhalově tvorbě, jelikož zakoukaný puberťák (adolescent? Sama nevím, jak se v mém věku nazvat. Možná mladý a to velmi mladý dospělý) si do těch písniček představoval sebe a toho gentlemana.
Jelikož má naivita už v mém útlém věku stihla trochu ustoupit mému rozumu, bylo mi jasné, že u představ ohledně toho mladého muže i zůstanu, či mi alespoň bylo jasné, že na nic dlouhodobého to nebude.

Čehož jsem se bála. To ze dvou dvodů, ten první je ten, že odmítnutí nemá nikdo rád a ten druhý je ten, že se mi znechutí písničky Karla Plíhala.
Což se naštěstí nestalo, jinak bych ti tu o něm nepsala, že?
Doufám, že při poslechu těchto ukázek cítíš to samé jako já. Lásku, klid a bezpečí. Právě proto jeho tvorbu mám ráda. Nutí mě cítit, při poslechu písniček tohoto umělce ani nejde nic necítit.
Je zajímavé, jak svými písničkami dokáže tento pán ovlivňovat a zlepšovat moji náladu. Poslechni si ho, pokud ti je smutno, myslím, že ti bude lépe, nebo alespoň po poslechu jeho písní se budeš cítit kdekoliv v bezpečí.

Pokrytectví teenagera a móda

3. května 2017 v 20:16 | O. |  Názory
Jak mi tak schne na nose pleťová maska, mám nějaký čas přemýšlet. Mimochodem, tady máte písničku, kterou byste si mohli k tomuhle článku pustit.

Vrátila jsem se o měsíc, možná měsíc a půl zpátky.
Tehdy přišel čas, kdy si druháci z naší školy vybrali svoji výhru v soutěži, kterou pořádala Evropská Unie a jeli do Štrasburku na exkurzi do Evropského Parlamentu. Jelikož mě jejich třídní učitelka má ráda (asi) a jelikož jsem také soutěžila, tak jsem byla přizvána, já a moje spolužačka, kterou jsem si mohla vybrat.
Cestou z parlamentu jsme se zastavili v Norimberku, tedy do jeho obchodů.
Měli jsme se držet ve čtyřčlenných skupinkách, s kamarádkou z druháku, Any, jsme se oddělily a šly jsme po obchodech, svého uvážení.
I kdž se to nezdá, i drsnější hudba lahodí mému uchu (tahle věta už nemohla být blběji postavená) a ráda e oblékám do tmavých barev... No, a kamarádka je na tom podobně. Bohužel, naše dvě přítelkyně ze skupiny mají raději módu, která je v dostání v normálních obchodech. Tak jsme se rozhodly, že se potkáme až u autobusu.
Na ulici, kde byly z obou stran obchoby a uprostřed nepřehledný proud lidí (jméno ulice po mě nechtějte, přeci jen, pokud ji neznáte,tak hej, je rok 2017, google už umí používat i obě moje babičky) jsme chvíli bezcílně bloumaly, poté jsme zahlédly naše učitelky, tak jsme raději zaběhly do náhodného obchodu. Onen obchod byl šíleně nad naší cenovou kategorií (ale na té ulici to bylo i H&M), tak jsme tam chvíli bloumaly, abychom nevypadaly jako princezny z Chuďasova.
A najednou nás málem kleplo. On ten obchod byl s oblečením pro teenagery. A uprostřed těch všech džín s roztrhanýma kolenama a věcmi v tom populárním odstínu růžové jsme narazily na tričko s kapelou Slipknot.
Any se chvíli tvářila, jako že budu za chvíli muset uplatňovat své chabé znalosti první pomoci.
Nakonec to rozdýchala a vydala se se mnou do postranních uliček, kde jsme si zpravily náladu obchodě EMP.

Pokud vám na tomhle výjevu bylo něco podivného, tak se vám to pokusím vysvětlit.
Člověk, který má tenisky nike, džíny roztrhané v kolenou a top v barvě rose gold s největší pravděpodobností o Slipknotu v životě neslyšel. A ten člověk se koukne na to tričko a řekne si, "Hm, to je grunge, devadesátky se vrací, tak to beru"
A potom nosí tričko kapely, kterou nezná.

Hůř je na tom ještě skupina Nirvana a kvůli tomu, že se z ní stala značka se stydím si pořizovat tričko oné kapely. Nestydím se za tu kapelu, musíte uznat, že Nirvana byla skvělá, i když devadesátkových kapel je mnohem více a Nirvana je hlavně nejvíce profláklá. Nechci být spojována s těma holkama, co tvrdí, že to je jejich oblíbená skupina a neví, kdo to byl Kurt Cobain... No... Chápeme se, že?
Momentálně do mainstreamu prosakuje více a více undergroundu a lidé se tak oblékají, protože to dělají všichni a ne protože se jim daná móda líbí.
Což je smutné, když si to tak vezmete.
Ještě takový malý příklad pokrytectví. Dva roky zpět, kdy ještě v Čechách nebyly populární ty drdůlky, které byly udělané jen z horní sekce vlasů ten účes kamarádka měla ve škole. Dočkala se posměšných pohledů a otázky "A to sis žehlila vlasy a pak si to zapomněla dát dolů?"
A za pár měsíců to nosili všichni...

Já před rokem přišla do školy s dvěma drdůlky... Zase se po mě všichni divně koukali a slýchávala jsem uštěpačné poznámky... A za pár měsíců... Zase to byl hit a nikdo se nikomu neposmíval...

Lidi? Co to s váma je? Když jednu věc nosí jednotlivec, tak se mu vysmíváte, ale když tu samou věc mají všechny ovce, tak to obdivujete?

Vzkaz pro možného čtenáře

3. května 2017 v 17:32 | O. |  Názory
Tohle je můj úvodní článek, prosím pomyslného čtenáře, aby se na něj moc nemračil.
Možná tě napadá otázka proč? Proč se vůbec snažím přidat svou kapku do oceánu internetu a snažím se někomu něco sdělit. Prosím, neptej se mě na to, protože takové otázky ve mě vyvolávají pocit marnosti a já si velice ráda udržuji iluzi své nenahraditelnosti.
Druhá otázka, proč si zakládám blog a proč píšu... Prostě ráda nakládám se svým časem nějak smysluplně (a proto jsem strávila celý den koukáním na South Park... Jo, to bude ono) a věř mi nebo ne, psaním se skvěle relaxuje (za nějakou dobu až ještě více zlenivím, pokud to vůbec ještě jde, budu tvrdit něco jiného)
Každopádně, přečti si tenhle vzkaz, věřím, že bych ti mohla být sympatická. Teď tě asi napadá otázka, kdo vlastně jsem, že si to dovoluji tvrdit, že ti budu sympatická. Nebudu ti tu o sobě nic vykládat, můj pohled na mou osobu se nutně nemusí shodovat s tím tvým. Dávám ti k dispozici odkazy na své oblíbené sociální sítě, tenhle blog a volnou ruku v dělání si názoru na mou osobu.
A taky jednu milostnou píseň, kterou si můžeš poslechnout při čtení tohoto článku. A pokud jako já nejsi schopen soustředit se na psaný text, když posloucháš písničku ve své mateřské řeči, tak si ji pusť až potom, co tenhle vzkaz přečteš.

Blog jsem měla už předtím, měla jsem těch blogů hodně. Myslím, že můj první internetový deníček sahá do roku dva tisíce osm, kdy jsem sice neměla co světu říct, ale zato jsem chtěla, aby mě lidé znali a měli ke mě obdiv a (buďme upřímní, neoblíbené introvertní děti hledají útočiště na internetu dodnes) znala jsem tlačítka ctrl, c a v. Nesměj se mi, tehdy jsem neuměla ani pořádně psát. nechápu, jak jsem se ve svém tehdu útlém věku dostala k počítači.

Časem se to zlepšovalo, ty tři tlačítka již používám na něco jiného než na vykrádání článků a , jeden blog mi vydržel dokonce dva roky. Poté jsem přešla k platformě youtube, kde jsem začala své názory šířit ústně. Což mi dvakrát nesedlo. Tedy ano, videa mají dobrou kvalitu a myslím, že i mé myšlenky jsou kvality podobné. Jenže mi videoblogging nesedl.


Tak jsem tady a píšu pro tebe tenhle vzkaz. Omlouvám se, jestli jsem tě touhle historií znudila, pokud ano, myslím, že se ti na téhle stránce líbit nebude. Mám sklony odbíhat od tématu. Nevím, jestli to mám v sobě, nebo jsem to jen odkoukala z knih, jako je "Kdo chytá v žitě" (Jestli si ji přečteš, pamatuj, že John Lennon už mrtvej je, takže žádný roupy) a "Ten kdo stojí v koutě", každopádně to dělám.

Co plánuju udělat s tímto blogem? Budu se zde pokoušet dávat příjemná témata, alespoň mě příjemná a pojmout to tak, že jim čtenáři přijdou na chuť, nebo si alespoň přečtou článek a bude je to bavit. Možná bys mi mohl pomoct a napsat mi, co dělám dobře, nebo špatně, na blogu i na youtube jsem vždycky měla největší radost ze smysluplného komentáře.


Děkuji ti, za věnování pozornosti mému vnitřnímu monologu zachyceného do psaného textu, ať už se vrátíš na tuto stránku, nebo ne, já budu psát dál. Je to součástí mé psychohygieny, chrlit své myšlenky do světa a doufat, že je někdo zachytí (proto jsem si nemohla psát deníček) a raději píšu než mluvím. Každý má něco, někdo sbírá cukry v těch malinkých pytlíčcích, které dostaváte v restauraci ke kávě (ano, s takovou sběratelkou jsem se už setkala) a já relaxuju tím, že takhle komunikuju s lidma.

A ty by ses čtenáři měl odměnit za to, že jsi už na konci mého vzkazu. Běž a udělej si svou věc (klidně to pojmi i dvojsmyslně, jsme přece jenom rozumě myslící pohlavně dospělí lidi, tak proč ne, když tím nikomu neubližuješ...)

Kam dál